Právě v okamžiku, když si myslíme, že jsme mnohého dosáhli, je načase učinit další krok.

Bettermannovi z Mendenu byli sedláci – před jedním stoletím i dlouho předtím. Vše ostatní by ostatně v roce 1911 bylo mimořádně nezvyklé. Kromě sedláků a pacholků obhospodařujících městskou půdu existovalo jen málo dalších povolání. Od roku 1659, jedenáct let po skončení Třicetileté války, se na této skutečnosti změnilo jen málo. Z tohoto roku pochází vůbec první písemná zmínka o Bettermannových, kteří se usadili v sárské zemědělské vesnici Hüingsen u Mendenu.

Mělo uplynout další půldruhé století, než o sobě dal první Bettermann slyšet i za hranicemi Mendenu. Franz Bettermann patřil mezi mendenské sedláky. Slušný a pracovitý Westfálec, narozený 1879, zůstal vždy pevně zakořeněn v domovské půdě a dokázal si uchovat i svého svérázného ducha. Od ostatních členů rodiny i svých předchůdců se však v ledasčem lišil. Věc, do které se opatrně a po krůčcích pustil v roce 1911, předznamenala začátek konce pracovního života, prošlapávaného ve stopách otců.

Když se Franz Bettermann v roce 1964 odebral na věčnost, měli Bettermannovi odluku od polního hospodářství a chovu dobytka již dlouho za sebou a firma OBO Bettermann se proměnila ve významný průmyslový podnik působící v elektrotechnice.

Hlavní sídlo firmy stojí do dnešních dnů na místě, na němž se pod rukami Franze Bettermanna začala před stoletím rodit její dnešní podoba: v Lendringsenu/Hüingsenu, který je dnes městskou částí Mendenu, města s 56 tisíci obyvateli, ležícího v okrese Märkischer Kreis na pomezí mezi severním Sárskem a východním Porůřím.

Franz Bettermann se po škole vyučil slévačem kovů v blízkém Hemeru. Přestože byl stále ještě z poloviny rolníkem, nové povolání jej už nepustilo. O tradiční práci svých předků, vykonávanou ve stáji a na polích, brzy úplně ztratil zájem. 

Místo ní se vydal neprobádanou cestou a společně se dvěma kolegy ze starého podniku, v němž se vyučil, založil v Hüingsenu v roce 1911 vlastní firmičku. Vyráběli mosazné zboží, háčky na boty a očka, ale také několik výrobků souvisejících s elektřinou. Bettermann se stal subdodavatelem místního závodu na výrobu lamp.

Celkově se však podnikání příliš nedařilo. V roce 1918 Franz Bettermann jím založenou firmu opouští, otevírá jako jediný vlastník novou lisovnu a začíná vyrábět upevňovací materiál pro elektrické a sanitární instalace. Podnětem k zahájení výroby součástí na ochranu před bleskem mohl být dost dobře velký oheň, který zcela zničil rodinný statek Bettermannů.

Portfolio výrobků OBO Bettermann bylo definováno od samého počátku. Ony roky nebyly dobou zakládání, jaká nastala po založení říše Bismarckem v roce 1871. V době, kdy se firma Franze Bettermanna začala pořádně rozjíždět, Německo zrovna prohrálo první světovou válku a císař pobýval v holandském exilu. Lidé hladověli. Na ulicích panoval stav ne nepodobný občanské válce, mnoho rodin trpělo vlnou chudoby. V roce 1923 udeřila hyperinflace, která je do dnešních dnů zapsána v historické paměti všech Němců.

Výmarská republika prožívá v polovině dvacátých let několik málo zlatých roků. Ozývá se první signál, který ohlašuje nadcházející pád – krach na newyorské burze v roce 1929. Následuje světová hospodářská krize a hromadná nezaměstnanost, v roce 1933 přebírají moc Hitlerovi národní socialisté. V roce největší hospodářské nouze a politického neklidu 1932 činí Franz Bettermann rozhodující krok směrem vpřed.

Zatímco doposud pracoval pouze s kovem, nyní začíná používat i umělé pryskyřice jako bakelit a duroplast, které lze po zahřátí tvarovat. Tento okamžik představoval přestup do nové éry firmy Bettermann, vyznačující se kombinovanou výrobou z kovu a plastů, která dala vzniknout moderní instalační a upevňovací technice. Strojový park se rozšířil o nová vstřikovací zařízení.

Bettermann tehdy vyráběl distanční příchytky a příchytky a háčky na litinové trubky. Odbočné krabice a příchytky Greif-ISO dodnes naleznete v mnoha budovách.

Po vynalezení řadové příchytky získává Franz Bettermann počátkem roku 1936 odpovídající patent a osvědčení od Patentového úřadu Německé říše. Jak vidíme, už zakladatel firmy byl přítelem a podporovatelem inovací.

Počet zaměstnanců stoupl v těchto letech z počátečních dvaceti na přibližně 250. V polovině 30. let odkupuje Franz Bettermann svou původní firmu založenou v roce 1911 a začleňuje ji do svého závodu. Je považován za přísného a spravedlivého šéfa, který prokazuje velké pochopení i pro soukromé starosti a potřeby svých zaměstnanců a jejich rodin a dokáže nabídnout praktickou pomoc.

Obecná bída a celosvětová nouze na konci Výmarské republiky již nejsou charakteristickým rysem Německa, které na Olympijských hrách 1936 hostí celý svět. Jen málokdo dokáže rozpoznat osud a nesmírnou katastrofu, kterým dají Hitler se svými národními socialisty vzniknout. Franz Bettermann nacisty v lásce nemá a jejich strana jemu ukradená.

Franz Bettermann, který mezitím dosáhl věku 61 let, proměňuje svou firmu v roce 1940 ve veřejnou obchodní společnost a na palubu přibírá syny Franze, Johanna, Ernsta a Huberta, čtyři ze svých celkem 13 dětí.

Před koncem druhé světové války nastupuje v roce 1945 na scénu druhá generace vedení. V tuto chvíli na trhu již dlouho vládne nedostatek. Válečné úsilí odvádí ze závodu stále více pracovníků, nedostává se ani potřebného výrobního materiálu. Na konci války je navíc Bettermannův závod ze 75 procent rozbombardován.

Válku přežívají tři synové zakladatele firmy. Se zbývajícími či z války se navrátivšími zaměstnanci závodu začínají pracovat na jeho obnově.

Velkou část strojového parku se naštěstí podařilo včas přemístit, takže není nutné začínat od nuly. Počet zaměstnanců přesto nejprve klesá na úroveň, na které se pohyboval při založení firmy – 20 lidí. Do roku měnové reformy 1948 však rychle stoupá na 80, v roce 1952 znovu dosahuje 250.

Tento rok je pro firmu zcela mimořádný – dal vzniknout jménu, které podnik používá do dneška: OBO Bettermann. Dle dobové reklamy znamená zkratka OBO „Bez vrtání, dlabání, sádrování, cementování atd. To znamená úsporu času, nákladů i rozčilování“. „Naši hmoždinku OBO můžete bez rozmýšlení zatlouct přímo do betonu a zdiva, pouze za pomoci odpovídajícího zatloukacího přípravku.“

Firmě OBO se tehdy podařilo něco, díky čemu její elektrotechnické výrobky na stavbách po celém světě dodnes požívají renomé vyplývající z pověstně snadné montáže: Výrobky a řešení OBO rychle, levně a s minimálním úsilím zajišťují stabilní uchycení instalací, které vedou proud, přenášejí data a kontrolují energii.

V polovině 1950 začíná být firmě OBO Bettermann uvnitř německých hranic poněkud těsno. V letech začínajícího hospodářského boomu firma expanduje a začíná dodávat do zahraničí – v první chvíli spíše zdrženlivě, do sousední Belgie, Nizozemí a Lucemburska.

Další velký krok uskutečňuje OBO Bettermann v roce 1957, kdy přebírá Novou válcovnu, založenou v roce 1827 v Menden-Bösperde. Jednalo se o strategicky významné rozhodnutí, kterým OBO posílilo divizi kabelových nosných systémů, která si do dnešních dnů zachovává velkou důležitost.

Rostoucí spotřeba proudu v dynamicky se rozvíjejících průmyslových podnicích, na vysokých školách, v nemocnicích, na letištích a v jiných rozsáhlých projektech si žádá předem instalované kabelové trasy. Hnací silou firmy se stává Ernst Bettermann, který po svém otci, zakladateli Franzi Bettermannovi, stále více roste do role průkopníka budoucího rozvoje podniku.

Malým, avšak charakteristickým příkladem dlouhodobé a trvalé perspektivy v Bettermannově světě je náš kolega zcela zvláštního typu, který do firmy nastoupil v roce 1959. Po padesátce let je naším služebně nejstarším zaměstnancem.

Řeč je o človíčkovi OBO, jehož zlaté firemní výročí jsme v roce 2009 bohatě oslavili ve společnosti tří set zákazníků, přátel a hostů z politické i hospodářské scény. Férový chlápek tiše a přátelsky šíří naše sdělení na stavbách po celé zeměkouli: „S OBO to jde snadněji.“

Když zakladatel Franz Bettermann v roce 1964 umírá, nelze stav podniku se začátky v roce 1911 vůbec srovnávat. Firma OBO Bettermann přežila dvě světové války a hyperinflace a mistrovsky si poradila s obnovou po roce 1945.

V polovině 60. let může společně s relativně mladou Spolkovou republikou prohlásit: (Znovu) jsme někým! Klid je však dopřán pouze bohům. Firma, která usíná na vavřínech, dělá obrovskou chybu.

Jedním z faktorů neklidu se ve firmě rychle stává Ulrich Bettermann. Syn Ernsta Bettermanna nastupuje do firmy v roce 1968 ve svých 22 letech, po ukončení gymnázia a studia bankovnictví. Brzy zjišťuje, že se firma navzdory své výkonnosti a úspěchům potřebuje posunout dál. Po letech hospodářského zázraku je v Německu patrné určité nasycení trhu.

Dynamický růst z let, v nichž probíhala obnova, není udržitelný. Za této situace pohlíží Ulrich Bettermann za hranice domácího trhu. Hodlá se značkou OBO prorazit – do Evropy a do celého světa.

Staří společníci z ostatních větví rodiny však o internacionalizaci nechtějí ani slyšet. Po onemocnění jeho otce Ernsta riskuje Ulrich Bettermann koncem 70. let plný konflikt. Po intenzivním boji své předky vypůjčenými penězi vyplácí a sám přebírá celou odpovědnost. Na vrcholu tehdy největší německé veřejné obchodní společnosti v Německu ručí 36letý jediný vlastník až do posledního knoflíku u kalhot.

Dnes OBO více než polovinu svých obchodů uskutečňuje v zahraničí a zastupuje je 40 dceřiných společností ve více než 60 zemích světa.

Změna vlastníků je v mnoha rodinných firmách zdrojem krize. Z podobných rozepří se Ulrich Bettermann naučil, že je nezbytné zůstat otevřen novému vývoji a včas předat odpovědnost mladší generaci, která se musí bez konfliktů integrovat do vedení společnosti.

Když na syny v roce 1999 přepisoval 48 procent svých kapitálových podílů, bylo mu těsně po padesátce a jeden z nových spolumajitelů dokonce ještě ani nedosáhl plnoletosti. Ulrich Bettermann je sice nadále jednatelem, jako předseda čtyřhlavého poradního sboru sestávajícího z právních a ekonomických expertů se však stará pouze o strategické záležitosti.